zpět na
INFOudálosti
ROBERTO ALAGNA
Náměstí Jana Palacha 79/1, Praha, PRAHA
Od 995 Kč
WorldEventsCalendar
Světoznámý, veleúspěšný francouzský tenorista, jehož pěveckou kariéru odstartoval sám Luciano Pavarotti, představitel mnoha titulních operních rolí v Metropolitní opeře v New Yorku a dalších světových operních domech, přijede poprvé také do Prahy. Za mimořádně zdařilé lze považovat roky 2002 a 2003, kdy mohl zazpíval pro papeže v Římě. Na vrcholu jeho kariéry zůstává jeho pěvecký výkon ze dne 14. července 2005, kdy zazpíval francouzskou národní hymnu v Paříži na Champs-Élysées před stotisícovým davem. Ačkoli mu jeho nahrávky a dosavadní výkony vydobyly všechna nejvyšší možná hudební ocenění, Roberto Alagna získal rovněž i vysoké oficiální ocenění, když v roce 2008 obdržel titul Rytíře francouzského řádu Čestné legie.
Kariéra Roberta Alagni vypadá trochu jako z románu. Narodil se sicilským rodičům, kteří se usadili na pařížském předměstí. V jeho rodině zpívali snad všichni, ale on nepatřil (jak mu bylo často zdůrazňováno) mezi ty nejnadanější. Jeho naopak často vyzývali, aby byl zticha, když zpíval jeho strýc. Ale Roberto měl své poslání. Pod vedením starého mistra Rafaela Ruize piloval svoji vokální techniku při poslechu nahrávek velkého tenory minulosti. Léta trávil mnoho nocí zpíváním starých písní a hrou na kytaru v kabaretech. Ale hluboko uvnitř, byl zamilovaný do opery, a jeho idolem byl slavný Lucciano Pavarotti. Když pak slavný tenor přijel do Paříže a v obchodním domě se konala jeho autogramiáda, podařilo se mladému Robertovi vplížil davem, dostat se k němu a prohodit s ním pár slov. Byla to nepochybně ta správná slova, neboť způsobila, že ho maestro pozval na konkurz. Roberto se ho zúčastnil a obdržel vstupenku do finále Pavarottiho soutěže ve Philadelphii - které nakonec vyhrál. To bylo v roce 1988, a bylo mu pouhých dvacet čtyři let.
Hlas Roberta Alagni byl tehdy jasný a zářivý. Byl to hlas italského tenoristy, o kterém lidé často jen sní. V Glyndebourne si zahrál Alfreda v opeře La Traviata. Poté účinkoval v Monte Carlu, a brzy poté v La Scale s Riccardo Muti. Hrál vévodu v opeře Rigoletto, opět s Muti a Rodolfa v opeře Bohéma. Během pouhých několika let mu začaly otevírat své dveře nejprestižnější mezinárodní scény od New Yorku až po Vídeň a Londýn, začali ho uznávat také významní dirigenti.
Jeho život nabral nový obrat v roce 1994, kdy získal roli Romea v Romeovi a Julii. Jedině on mohl přinést takovou vznešenost a poezii na francouzskou scénu. V roce 1995 získal nejprestižnější britskou divadelní cenu Laurence Olivier Award. Byl oslavován, když zpíval italský repertoár, který se stal jedinečnou a nepostradatelnou součástí jeho francouzského repertoáru.
V roce 2000 se jeho hlas ještě rozšířil a potemněl. Do svého repertoáru přidával klíčové role italské opery - Manrico, Canio, Radames. Diskografie Roberta Alagni odráží rozsah jeho hudebního záběru. V rámci exkluzivní smlouvy s EMI z roku 1993, natočil hlavní francouzské opery (Manon, Werther, Don Carlos, Carmen) a věnoval se také italskému repertoáru (La Bohème, La Rondine, Tosca, Trubadúr, Verdiho Requiem). Zpíval v operách Nápoj lásky, Rigoletto a La traviata.
V roce 2004 podepsal exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon. Jeho první album Roberto Alagna - Chante Luis Mariano mu přinesl slávu za hranicemi v lyrickém umění. Jeho album Sicilien, které vydal na konci roku 2008, bylo ohromně úspěšné, s více než 350.000 prodaných kopií. Sicilien představuje návrat k jeho rodným kořenům. Tento úspěch byl dále prodloužen o národní a mezinárodní turné v letech 2009 a 2010 a vydání CD a DVD, která byla nahrána živě v aréně v Nîmes v srpnu 2009. Právě DVD má ústřední místo v této diskografii. Alagna v něm odhaluje rozsah svého dramatického umění ve velmi odlišných rolích: Nemorina (L'Elisir d'amore, Decca), Radama (Aida, Decca), nadšeného Cyrano (DG). Roberto Alagna je velmi vřele přijímán širokou veřejností. Objevuje se v televizních studiích, kde vystupuje s popovými zpěváky, podílí se na charitativních koncertech ("Michael Jackson & Friends") nebo zpívá na mimořádných událostech - v letech 2002 a 2003 zpíval pro papeže v Římě. Na vrcholu jeho kariéry zůstává jeho výkon ze dne 14. července 2005, kdy zazpíval francouzskou národní hymnu na Champs-Élysées. Ačkoli mu jeho nahrávky a dosavadní výkony vydobyly všechna nejvyšší možná hudební ocenění a získal rovněž i vysoké oficiální ocenění, kdy v roce 2008 obdržel titul Rytíře francouzského řádu Čestné legie, své práci věnuje veškerý svůj čas. Jeho plán pro nadcházející roky zahrnuje takové hlavní role jako Paolo v opeře Francesca da Rimini.
Alagna je milován širokým publikem, aniž by se vzdával svého velkého lyrického repertoáru. Pro všechny i ty nejmladší umělce, kteří se snaží odhalit tajemství jeho věčného mládí, by mohl Roberto Alagna jistě poskytnout vlastní návod, jak na to: „Štědrost, lásku pro diváky ….. spolehlivost a nadšení !“.
Kariéra Roberta Alagni vypadá trochu jako z románu. Narodil se sicilským rodičům, kteří se usadili na pařížském předměstí. V jeho rodině zpívali snad všichni, ale on nepatřil (jak mu bylo často zdůrazňováno) mezi ty nejnadanější. Jeho naopak často vyzývali, aby byl zticha, když zpíval jeho strýc. Ale Roberto měl své poslání. Pod vedením starého mistra Rafaela Ruize piloval svoji vokální techniku při poslechu nahrávek velkého tenory minulosti. Léta trávil mnoho nocí zpíváním starých písní a hrou na kytaru v kabaretech. Ale hluboko uvnitř, byl zamilovaný do opery, a jeho idolem byl slavný Lucciano Pavarotti. Když pak slavný tenor přijel do Paříže a v obchodním domě se konala jeho autogramiáda, podařilo se mladému Robertovi vplížil davem, dostat se k němu a prohodit s ním pár slov. Byla to nepochybně ta správná slova, neboť způsobila, že ho maestro pozval na konkurz. Roberto se ho zúčastnil a obdržel vstupenku do finále Pavarottiho soutěže ve Philadelphii - které nakonec vyhrál. To bylo v roce 1988, a bylo mu pouhých dvacet čtyři let.
Hlas Roberta Alagni byl tehdy jasný a zářivý. Byl to hlas italského tenoristy, o kterém lidé často jen sní. V Glyndebourne si zahrál Alfreda v opeře La Traviata. Poté účinkoval v Monte Carlu, a brzy poté v La Scale s Riccardo Muti. Hrál vévodu v opeře Rigoletto, opět s Muti a Rodolfa v opeře Bohéma. Během pouhých několika let mu začaly otevírat své dveře nejprestižnější mezinárodní scény od New Yorku až po Vídeň a Londýn, začali ho uznávat také významní dirigenti.
Jeho život nabral nový obrat v roce 1994, kdy získal roli Romea v Romeovi a Julii. Jedině on mohl přinést takovou vznešenost a poezii na francouzskou scénu. V roce 1995 získal nejprestižnější britskou divadelní cenu Laurence Olivier Award. Byl oslavován, když zpíval italský repertoár, který se stal jedinečnou a nepostradatelnou součástí jeho francouzského repertoáru.
V roce 2000 se jeho hlas ještě rozšířil a potemněl. Do svého repertoáru přidával klíčové role italské opery - Manrico, Canio, Radames. Diskografie Roberta Alagni odráží rozsah jeho hudebního záběru. V rámci exkluzivní smlouvy s EMI z roku 1993, natočil hlavní francouzské opery (Manon, Werther, Don Carlos, Carmen) a věnoval se také italskému repertoáru (La Bohème, La Rondine, Tosca, Trubadúr, Verdiho Requiem). Zpíval v operách Nápoj lásky, Rigoletto a La traviata.
V roce 2004 podepsal exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon. Jeho první album Roberto Alagna - Chante Luis Mariano mu přinesl slávu za hranicemi v lyrickém umění. Jeho album Sicilien, které vydal na konci roku 2008, bylo ohromně úspěšné, s více než 350.000 prodaných kopií. Sicilien představuje návrat k jeho rodným kořenům. Tento úspěch byl dále prodloužen o národní a mezinárodní turné v letech 2009 a 2010 a vydání CD a DVD, která byla nahrána živě v aréně v Nîmes v srpnu 2009. Právě DVD má ústřední místo v této diskografii. Alagna v něm odhaluje rozsah svého dramatického umění ve velmi odlišných rolích: Nemorina (L'Elisir d'amore, Decca), Radama (Aida, Decca), nadšeného Cyrano (DG). Roberto Alagna je velmi vřele přijímán širokou veřejností. Objevuje se v televizních studiích, kde vystupuje s popovými zpěváky, podílí se na charitativních koncertech ("Michael Jackson & Friends") nebo zpívá na mimořádných událostech - v letech 2002 a 2003 zpíval pro papeže v Římě. Na vrcholu jeho kariéry zůstává jeho výkon ze dne 14. července 2005, kdy zazpíval francouzskou národní hymnu na Champs-Élysées. Ačkoli mu jeho nahrávky a dosavadní výkony vydobyly všechna nejvyšší možná hudební ocenění a získal rovněž i vysoké oficiální ocenění, kdy v roce 2008 obdržel titul Rytíře francouzského řádu Čestné legie, své práci věnuje veškerý svůj čas. Jeho plán pro nadcházející roky zahrnuje takové hlavní role jako Paolo v opeře Francesca da Rimini.
Alagna je milován širokým publikem, aniž by se vzdával svého velkého lyrického repertoáru. Pro všechny i ty nejmladší umělce, kteří se snaží odhalit tajemství jeho věčného mládí, by mohl Roberto Alagna jistě poskytnout vlastní návod, jak na to: „Štědrost, lásku pro diváky ….. spolehlivost a nadšení !“.
tentoměsíc
Říjen
Prosinec
